
Další důležitou barvou je jisto jistě zelená. Nejen proto, že je barvou růstu a vegetace, ale také platí za barvu mystickou. Pokud spojíme žlutou jako barvu slunce a modrou jako barvu vzduchu či vody, vzejde nám právě zelená, která představuje fotosyntézu zelených rostlin. Proto je také tato barva považována za symbol svěžesti a růstu. kdysi byla totiž důležitá především úroda a v dobách , kdy vrcholilo zemědělství byly rostliny nejdůležitějším zdrojem obživy. Stejně jako rostliny klíčí a rostou, tak se i zelená barva prosadila v koloběhu lidského života. Zelený věneček byl na hlavách dívek znakem panenství a známá kytička za kloboukem hochů měla tentýž význam. Mnohdy se tyto atributy odkládaly při svatbě.

Ovšem nějvětší oblibě se v našich zemích těšily zelené větve tzv. ratolesti ( ratolest od slova ratovat, němec. rette, pol. ratulek - zachránce ), které měly za úkol chránit. Před čím? Požáry , nemocemi, zlými duchy. Cílem tohoto bylo ochránit úrodu, popř vesnici nebo rodinu. K takovým účelům sloužily i okrášlené stromky, na niž byly přivázány kromě zelených i červené nebo žluté pentle. Takové stromečky se strojily také při svatbě, kdy na ně pentle věšela sama nevěsta, aby zajistila dobré požehnání pro svazek. Ovšem u některých rituálů byla dávána přednost více stromům jehličnatým z důvodu stálosti, protože listnáče na zimu opadávají. Ovšem zatím bych to nezaměňovala s Vánočním stromkem, neboť ten přišel do lidského podvědomí až kolem 18. stol. a to v dnešním Německu.

U této barvy můžeme také často pozorovat květomluvu, rostliny hrály v lidové magii jednu z hlavních úloh, hlavně proto, že jejich kouzelná, chcete-li léčivá síla nedala nijak zpochybnit, ale jen si sami vzpomeňte jakou úlohu hraje např. svatební kytice, kytka, kterou dostanete darem nebo věneček na hlavě. Kytičky a svazky bylin se také věšely do oken nebo nad dveře, aby chránily dům, popř. se vysazovaly ze stejného důvodu na zahradu. také se musí vzít v úvahu posvátné stromy, jenž se s každou kulturou samozřejmě lišily( figuroval třeba dub, jasan , bříza atd. ) Tradice lidových obřadů tak doprovází po staletích májky, svatojánské, velikonoční, dožínkové a vánoční ratolesti. ( sice nevím odkud se vzalo jmelí, ale zřejmě to přišlo kvůli tomu, že tato rostlina symbolizovala bohatství. Upřímně: hlavně dědictví, protože je jedovatá a v minulosti se s ní vesele trávilo . pozn. )
Zelená je barvou očekávání i znovuzrození. Ovšem dá se také mnohdy považovat za symbol pošetilosti a nezralosti.
Tyto protikladné vlastnosti také dosvědčují jiné případy. Z mnohých pramenů vyplouvá také to, že zelená je barva ďáblova. Podle švédského theozofa Swendenborga jsou oči hříšníků strádajících v pekle zelené. Oko bylo považováno za "zrcadlo duše" takže platí: " co je v tvých očích, to je v tvé mysli." Římská bohyně moudrosti Minerva bývala zobrazována právě se zelenýma očima. Naopak toho Satan byl zobrazován často se zelenýma očima. Na spoustě památných maleb ( např. v Chartres ) je zachycen Satan se zelenýma očima. Had, který pokoušel Evu v Ráji se také zobrazuje se zelenými šupinami ( ovšem v Bibli tak výslovně uvedeno není ) stejně tak, se zelenými šupinami či kůží byl zobrazován i sám Satan. Ovšem dnes se již přetvořená verze Padlého anděla Samaela nedočkává kýženéh výsledku. Satan jako padlý anděl by měl být krásný a zelenooký. Ovšem, když si vzpomenete na tradičního rohatého čerta, hned si vybavíte, co dělá za staletí lidská fantasie a pravda. Hodně mě také zaujala poznámka od O. Dvořáka, který uvádí, že je i možnost, spojení Satana s pohanským vegetačním božstvem. Tomu by nasvědčovaly také satanovy rohy - které má i lesní božstvo.Samozřejmě, že za tím stojí církev. Souvisí to s tradicí staroanglického Zeleného muže, Dauroga, který je v létě obalen pučícím listím a přes zimu, když jsou stromy holé mění se v obludného lide nebezpečného kostlivce. Daurogové jsou poměrně často vytesáváni na sloupech staroanglických kostelů. Pokud by vás zajímalo více k těmto bytostem vřele doporučuji knihy Roberta Holdstocka( Lavondyss, Hloubení aj.) .

Zelená barva zdůrazňuje ostrost. Zelené kočičí oči vidí i ve tmě. A zase si vzpoměňte na připodobnění koček k ďáblu a čarodějnicím. Ovšem pohled na zeleň má uklidňující vliv na psychiku i zrak ( z vlastního zahradnického hlediska můžu říct, že proto se všude kolem nemocnic a domovů důchodců sázejí stromy a dělají parky. Není to jen pro odzvučení a čistotu vzduchu. ) Jen bych ještě chtěla poukázat na film Devátá brána, kde se opravdu jako jedni z mála drželi Satanových zelených očí, celý film je velmi zdařilý, no Francouzi o tom vědí své...

I v českých pohádkách se často setkáváme s ďáblem, ovšem tradičně v jiné podobě. Zelený mysliveček je snad každému známý z většiny pohádek, aby pokoušel mladé vdavkuchtivé dívky. Ano dalo by se namítnout, že zelený je také vodník, ovšem tady se nejedná o spojení s lesem jako u čertů, ale o spojení s vodou. Vodníci nikdy nebývali v tekoucí vodě a právě naopak si libovali v hlubokých stojatých tůních a žabincových rybnících, z toho zřejmě zelený maskovací obleček- zelená není pod vodou téměř vidět, za to modrá je viditelnější. Krom toho vodník má také pentle, což by mohlo vysvětlovat tuto postavu jako strážce rybníka a ryb. Ovšem také dokáže být smrtelně nebezpečný, když se rozlobí. Ovšem čeští pekelníci vždy bydlí v temných hvozdech obklopeni množstvím skal a hluboko v podzemí vaří ve svých kotlích hříšné duše. Podsvětí je prý zelená barvy pusté, řeka Styx , jejíž vody jsou černé, ale pak, když vtéká na pevninu se čistí v průzračnou vodu, ustí do mlhavého světa( bilá mlha - viz bílá barva.) V podsvětí je pak podle různých národů zeleně hojnost, zvláště v lovných lesích a lukách, sadech. Ovšem vstupy do druhého světa jsou zeleně prosté. Pokud se také do podsvětí vydáte, nesmíte v něm pozřít jen jediného sousta, neboť byste tam museli již zůstat na vždy. Ovšem šamani, kteří se na takové poutě vydávají se okrášlují při obřadu vegetací- používají různé větve a listy k obřadním tancům a po několika denním půstu je podsvětní pokušení opravdu zkouškou.
